Stránky dvou psích slečinek, aneb pitbul a maďar v akci

O životě a všelijakých psích lotrovinách

Odkazy

Stránky naší výcvikářky Věrky

Věrka má pejsků opravdu dost! Donedávna cvičila se superšikovnou Agátou - mají např. IPO 3 - a teď vychovává nadějného malého maliňáčka Ayra Destemydo. Ayro je pěkný drak, tak jsem zvědavá, jak se jim bude dařit a doufám, že jim budu jednou moct fandit na nějakých velkých závodech!!!!

Barča, Ajax a Clarisa

Další kamarádi ze cvičáku. Ajax je šikula šikovný, hlavně se mu daří pachové práce, a Clarisa je nadaná všestranně, ale ještě je to mládě mladé a na úspěchy zatím čeká.

Naše fotogalerie

Přehled většiny našich fotek na "Rajčeti".

cvičák Křimice

www.zkokrimice.cz - náš cvičák, kde trávíme strašnou spoustu času, takže jsou naši psi asi cvičení, nebo ne?

Server o dogtrekkingu

http://www.klubagility.cz

www.klubagility.cz jsou oficiální stránky Klubu agility ČR, jehož jsme členy.

Prodejna Dalmatho

www.dalmatho.cz  jsou stánky obchodu se zvířecími potřebami, kde už několik let nakupujeme a kde nám vždycky dobře poradí, cokoli objednají a zařídí. Můžu jen doporučit, lepší opravdu neznám!

http://www.bohemia-jewellery.ic.cz

www.bohemia-jewellery.ic.cz - domovské stránky chovatelské stanice BOHEMIA JEWELLERY, kde najdete mimo jiné rodinu naší Nikity.

Psí útulek

Pokud byste chtěli dát domov opuštěnému pejskovi, určitě se na tyhle stránky podívejte.

Obrana

Obrana

Kukátko

Kukátko

Pitbul "Letící ucho"

Pitbul "Letící ucho"

Výlety a akce

Protože jsem opravdoví psí cvoci, přizpůsobujeme v podstatě veškerý svůj volný čas hafanům....

Účastníci:
Lenka + Butch, Evička, Šagina
Eva + Nikita a Madlenka
Zuzka + Bárt
Šárka + Beauty
Zdeněk + Dino

Když jsem na cvičáku nadšeně vyprávěla o našich častých Šumavských zážitcích, napadlo naší "šéfku" Lenku, že bychom mohli v Anníně udělat takové malé soustředění. Protože chatička je počtem míst na spaní pro lidi omezená, stopli jsme počet účastníků při devíti, abychom se tam vůbec vešli. Plánovali jsem si vzít s sebou i pár překážek a pojmout to trochu tréninkově. Každopádně realita byla jiná....Postupně začali někteří nahlášení účastníci chodit s tím, že asi nepojedou, že se jim to nějak nehodí...no nakonec nás jelo pět lidí - čtyři holky a jeden chlapský ochránce. Zato psů jsem s sebou měli 8, takže chata rozhodně prázná nebyla:-) Vyrazili jsme v sobotu ráno, tedy někteří, protože někteří ještě v 11 hodin nakupovali v Penny Marketu v Přešticích (nebudu jmenovat, ale Šárka a Zdeněk o tom něco ví:-)). V Anníně jsme vybalili věci z aut a vyrazili na procházku na Mouřenec, než dorazí i zbytek osazenstva. Většina z nás měla jasno v tom, že když už nevezeme s sebou překážky, budeme každý den podnikat nějakou pěknou tůru, abychom se hezky prošli my i psíčci. No ovšem někteří byly z tohoto plánu dost nemile překvapeni, protože pod odpočinkem si představovali koukání na televizi a občas procházku kolem chaty (viď, Šárko!). Každopádně jsem udělali rozumný kompromis, první dva dny jsme vyráželi na procházky společně, pak Zuzka odjela domů (pracovní povinnosti) a někteří stávkovali v chatě pod záminkou, že budou udržovat teplo rodinného krbu. No moc jsme jim to nevěřili, ale pravda je, že topili v kamnech svědomitě, až bylo v chatě jako v sauně. Sobotní výlet jsme nasměřovali na Modravu, odkud jsem přes Tříjezerní slať udělali takové pěkné desetikilometrové kolečko. Počasí bylo nádherné, sluníčko, teplo, no krása. Psiska lítala jako šílená, někteří odvážlivci se i vykoupali. Cestou jsme si odpočinuli na sluncem vyhřáté louce a na závěr jsme potěšili své mlsné jazýčky lívanečky s borůvkami nebo čokoládou. Někteří účastníci sice prskali, že jdeme moc rychle, moc daleko, že neděláme přestávky a že tam nejsou hospody a kiosky, ale nakonec se to snad líbilo všem - když už to měli za sebou:-) Po návratu na chatu nás ale čekalo malé - velké překvapení. Nechali jsem tam totiž odpočívat nejstaršího psího účastníka - bulmastifa Butche, který ale evidetně nebyl s tímto uspořádáním spokojen a rozhodl se nám to dát najevo. Dostal se do Lenčiné tašky, ze které vyházel celý pytlík ovesných vloček, pytlík těstovin a spoustu dalších věcí a důmyslně je rozmístil po celé místnosti. To by ale nebylo to nejhorší....našel také dvacet rohlíků, které až na jeden jediný spořádal. Poradil si i se čtyřmi tatrankami a sušenkami - to všechno včetně obalů! No napapaný byl chlapec dost, naštěstí se to obešlo bez následků - kromě výrazných pachových stop celou noc:-) V neděli jsme museli Šárku trochu víc přesvědčovat, že to opravdu bude jen kousek, pořád po rovince a že to určitě zvládne. Nakonec se nechala přemluvit, ale tvářila se vyděšeně a možná i chvíli litovala, že s námi vůbec jela. Dojeli jsem na Antýgl a odtud vyrazili na "Vyhlídky ze Zhůří". Cesta vedla podél Vydry na Turnerovu Chatu, kde jsme se trochu posilnili před výstupem na Zhúří. Ze Zhůří jsme pak už zase šli jenom z kopce - na Horskou Kvildu, kde jsme si asi hodinku poleželi na sluníčku, které ten den bylo skoro letní, a pak podél Hammerského potoka zpátky na Antýgl. Celé to bylo asi 15 kilometrů, cesta vedla krásným terénem, vyhlídky byli díky sluníčku opravdu krásné. Tentokrát s námi šel i Butch, tak trochu za trest, že v sobotu tak řádil. Zvládl to docela dobře, ale večer na něm bylo znát, že to na něj přeci jen už byl moc velký výkon, takže do konce výletu měl povoleny jen krátké venčící vycházky. Večer nás pak opustila Zuzka, která musela v pondělí do práce - dost nás to mrzelo, protože podporovala naše "chodící" jádro. V pondělí ráno jsme se s Lenkou snažili přesvědčit Šárku a Zdeňka, že přeci nemůžou zůstat sedět v chatě, že by měli jít na procházku s námi. Nepodařilo se nám to, takže jsme naložili všechny naše čtyři fenečky do auta, usadili se, připásali a.....nenastartovali.....Fakt, napoprvé to naběhlo a pak buch a nic. No nebudu to prodlužovat, nakonec Lenka zavolala odtahovku, nechala se odtáhnout do servisu v Klatovech, kde to sundali z odtahovky a.....nastartovali na jediné otočení klíčkem:-) Ani na diagnostice se nic neukázalo, prostě auto naproto v pořádku. Závěr zněl, že asi vlhkem nefungovaly nějaké kontakty....takže kontakty vyčistili a bylo to. Mezitím jsem se šla sama projít se čtveřicí našich psích holčiček - kromě Madlenky šli všechny na vodítku, protože Nikita loví, Šagina taky a Evička by se mi vrátila hledat paničku. Zdeněk se Šárkou mě šli doprovodit na Mouřenec (asi 10 minut od chaty) a pak se vrátili, já s holkama jsem obešla okruh asi 1O kilásků, pěkně svižným tempem, že jsem se až zapotila. Pro kolemjdoucí jsem představovala velkou atrakci - sama se čtyřmi hafíky, no pár lidí na mě opravdu dlouho zíralo. Trvalo nám to asi dvě hodinky, zhruba stejně dlouho, jako Lence výlet do Klatov do autoservisu a zjištění, že její auto je naprosto v pořádku. Všichni jsem se pak sešli v Sušici na oběd, kam jsme s sebou vzali jen potenciální škodiče Madlenku a Dína (Butch byl odstaven do chodby a snad byl tak unavený, že spinkal jak miminko), a Beautinku, která opravdu nezabere moc místa. Ostatní zůstali v chatě a my doufali, že nám nepřipraví žádné překvápko. Protože to byl prostě náš den D, neobešel se ani oběd bez drobného povyražení - Lenka totiž tak trochu nezaplatila za parkovné a ejhle - na autě byl lísteček od Policie, že se máme dostavit. No, vymotali jsem se s toho pomocí lístku ze Zdeňkova auta a historky, že ten lístek v autě byl, ale asi ho shodil pes - Madlenka se tvářila hrozně roztomile, my hrozně zkroušeně, takže nám to prošlo:-) Pan policista nám poradil, že máme příště psa poučit, že se to neshazuje:-) No na jeden den zážitků dost, ještě jsme čekali, co nám připravili psíci v chatě, ale ti naštěstí spinkali a odpočívali, takže tam žádná spoušť nebyla. Večer jsme vytáhli karty a hráli jsme prší. Počítali jsme poctivě, kdo nasbírá nejvíc bodů - no pokud opravdu platí že kdo nemá štěstí ve hře, má štěstí v lásce, tak já budu tááák šťastná! Lenka zrovna tak, zato Zdeněk a Šárka buď čarujou a nebo nevím, kde ty karty brali, každopádně o výhry se tak nějak střídali. No byla to sranda:-) V úterý ráno Zdeněk odjížděl na bonitaci do Prahy a zůstali jsem tam už jen samé holky (kromě Butche). Šárka pořád stávkovala, takže na procházku jsme šli jen já, Lenka a naše feniny. DOjeli jsme autem do Hartmanic a vydali se na asi desetikilometrový okruh. Počasí sice už nebylo tak ideální, trochu poprchávalo, ale zase to byla taková ta pravá podzimní Šumava, válící se mlha, pařící se lesy.....no krása. Cestou jsme nedělali žádné zastávky (hospody tam stejně moc nebyly), nasadili jsme rychlé tempo a za dvě hodinky byli zpátky u auta. Vlastně nás pak trochu mrzelo, že už to máme za sebou, protože zpátky domů se nám nechtělo. Šárka byla taky překvapená, že už jsme zpátky a podezřívala nás, že jsme snad běželi:-) Chvíli jsme se pak ještě povalovali v chatičce a vůbec se nám nechtělo balit a uklízet, no ale nikdo další, na koho by se to dalo hodit, tam prostě nebyl....Naložili jsme to všechno do auta -lidi, psi i tašky, cestou jsme se zastavili v Sušici podívat se na vyhlídku z kostelíčku na kopci, a frčeli směr Plzeň. Hezké věci bohužel utíkají strašně rychle - každopádně jsme se rozhodli to pojmout jako založení tradice, takže druhému ročníku zdar! Jo a na fotky se můžete kouknout na http://nikiamadla.rajce.net/Agility_team_na_Sumave a na http://nikiamadla.rajce.net/Annin-Zuzka.

Hafani z Berounska (www.hafanizberounska.estranky.cz) je takový nápad, který se vylíhl v jedné psíkařské hlavě a který našel velký ohlas mezi dalšími psíkaři. Všechno to vymyslela a zorganizovala Monika od Arwen (www.pitbullarwen.estranky.cz), která také naplánovala sobotní "seznamovací výlet". Všichni jsme se sešli v sobotu kolem desáté hodiny v Tetíně u Kulturáku (někteří si mysleli, že sraz je u kostela, no ale nakonec jsme se našli všichni). Psů bylo celkem asi 18, pokud jsem tedy dobře počítala, a lidí tak nějak podobně, takže docela velká skupinka! Rozložení psích ras bylo krásně pestré - dva maďarští ohaři, dva ridgebackové, dva pitbuli, dva pointři, dva knírači, jeden belgický ovčák, jeden český fousek, jeden skoropointr, jedno mrňavé štěňátko a několik labradorů a čtyři labradoři a retrívři. Všechno bylo správně organizované, na srazu se dělala docházka, v průběhu trasy jsme dostali občerstvení ve formě bábovky (světlé i kakaové), pamlsky pro pesjky a jako vzpomínku diplom! Zírali jsme všichni, organizaci na takhle vysokém stupni nikdo nečekal - Moniko, jsi prostě hvězda! Naše trasa nebyla dlouhá, protože s námi šli i štěňátka, těhulky a jeden kočárek. Došli jsme z Tetína na Kodu a přes Tobolku zase zpátky do Tetína. Raní mlha se rychle rozpustila a sluníčko se činilo o sto šest. Krásná krajina byla nasvícená opravdu nádherně! Hafani hafali a lítali, kromě nevyzpytatelných pitbulek šli všichni na volno. A když kočárek začal mít problémy se zvládnutím terénních nerovností, zapřáhli jsme pitbulky a hned to jelo jako po másle - jsou to prostě pracanti! Kočárek pak frčel na prvním místě a když nás náhodou někdo předběhl, tak Nikita s Arwen okamžitě ještě víc zabraly, abychom byli zase první:-) Celý výlet nám trval asi 4 hodinky, byť to bylo jen pár kilometrů, no ale museli jsme se všude zastavit, vyfotit, pokecat, chvíli čekat na zatoulané psíky.....Byl to nádherně ztrávený den! Organizátorce děkujeme, pochvala před nastoupenou jednotkou byla vyslovena přímo na místě:-) Hafani z Berounska jsou skvělý projekt a moc se těšíme na příští akci! Naše fotky najdete na http://nikiamadla.rajce.net/Hafani_vylet , další pak v odkazech na "hafaních stránkách". Petr si půjčil foťák od Monči, která ho také měla od někoho půjčený....každopádně fotky jsou moc povedené a nadteje na rajčeti na http://arwen.rajce.net.
Celý "hafaní" výlet s námi absolvovali i Evina s Vráťou a jejich Anie (z Kulivé Hory), kteří navíc mají v Tetíně chatu, takže jsme u nich pak mohli zůstat celý víkend a opravdu si to užít. V sobotu odpoledne jsme vyrazili ještě na jednu menší procházku po okolí, konečně i Nikitka mohla běhat na volno, protože to nebylo lesem, a měla z toho obrovskou radost. Večer jsme tak trochu popili - někteří více a někteří méně - probrali kde co a skvěle se bavili. Nedělní vstávání bylo trochu náročnější, ale po snídani jsme se vydali na procházku kolem Berounky až do Srbska. Cestou jsme viděli mrvého králíka, mrtvou kočku a mrtvou kachnu - no trochu divné......naštěstí psi se toho nedotkli. Zrzečky se pak ale stihly cestou vyválet ve voňavé mrtvé rybičce, velká lahůdka! Když jsme je trochu opláchli v řece, odvážli jsme se s nima i do místní hospůdky. Česnečka nám všem spravila chuť a mohlo se vyrazit na cestu zpátky. Tentokrát jsem fotila já, protože Petr měl co dělat sám se sebou:-) Víkend zase utekl jako voda, vůbec se nám nechtělo domů.......Fotky najdete na http://nikiamadla.rajce.net/Tetin.

Pátek 8.8.2008
V pátek jsme se sbalili a k velké radosti všech členů smečky vyrazili konečně směr Annín. Holky celou cestu spaly, asi se připravovaly na šumavské zážitky:-) Cestou jsme chytli pořádný lijavec, takže jsme si ani nevšimli značky "objížďka" a hodně překvapeně jsme dojeli k mostu do Annína - ale most nikde....Takže jsme se trochu naštvaně vrátili kousek zpátky, ale počasí se zaštěstí zatím už umodřilo a když jsme vystupovali z auta, bylo příjemně. Hned nás výtali naši staří známí místní psící - trochu neurčitá rasa, podle mého odhadu kříženci německého ovčáka, možná cestou trochu špic - no podle fotek můžete tipovat sami:-) Holky se s nima pozdravily, Nikita sice občas zabublala, ale celé to bylo v docela přátelském duchu. Protože už bylo docela pozdě, žádná procházka se nekonala, ale Madlenka si neúnavně hrála s tou místní feninkou a Nikita hlídala.

Sobota 9.8.2008
V sobotu ráno jsme se vzbudili do zamračena a za chvíli začalo dokonce pršet, takže jsme s Petrem vytvořili čtenářko-počítačový kroužek. Holky si celé dopoledne vydržely krást hračky - hlavně Madlu zajímalo vždycky zrovna to, co si vzala na hraní Nikitka, takže to byl takový malý koloběh mezi plastovou flaškou, přetahovacím uzlíkem, míčkem a šňůrkou z míčku, který Nikita zničila už večer předtím. Někdy kolem půl jedenácté se vyčasilo, takže jsme vyrazili na první výlet. Dojeli jsme na Antýgl a odtud šli kolem plavebního kanálu na Modravu, na Tříjezerní slať a kolem kanálu zase na Antýgl. Holky si cestu užívaly, pobíhaly kolem a tvářily se vrcholně spokojeně. Zastavili jsme na chvíli u Vydry a postavili mohylku z kamenů, holky zatím pracovaly na rozebrání spadlého kmenu. Nikita občas projevila únikové tendence - třeba vyběhla na louku, jako by tam něco viděla a chtěla to chytit, i když tam naprosto nic nebylo....Ale jinak byla docela poslušná, na přivolání (pokud jsme použila drsnější tón) reagovala dobře, takže šla skoro celou dobu na volno. Celou cestu jsme taky trochu procvičovali poslušnost, protože tuhle dovolenou jsme se rozhodli pojmout výcvikově:-) Fotky najdete na http://nikiamadla.rajce.net/Plavebni_kanal/. V autě si holky chruncly, ale u chaty zase hned začaly škodit - lítaly, Madlenka si hrála s místníma hafama a Nikita se snažila nenápadně zmizet k lesu, jakože nic.....ale nepovedlo se jí to:-) K večeru pak za námi dorazili kamarádi Marián a Evina s těhulí Mailou, která podle vyšetření u veterináře nosí v bříšku 8 malých jackrusllíků, kteří se vyklubou na svět někdy začátkem září. Poseděli jsme u krbu, grilovali a holky měli strááášně práce s louděním a sledováním, jestli někomu něco neupadlo.

Neděle 10.8.2008
Původní plán byl vyrazit do lesa na houby, udělat pořádnou smaženici a řízky - no, do lesa jsme vyrazili, ale houby jsme našli asi tak tři.....kromě toho asi tak tisíc hřibů satanů a nějaké ty mochomůrky, ale to není úplně ta pravá ňamina. Každopádně to byla moc hezká dopolední procházka, došli jsme k místnímu známemu kostelíku Mouřenci, pokochali se z luk výhledem do údolí. Madlenka si báječně užívala lítání po lese, Nikitka šla na postroji, protože tady je zvěře opravdu hodně a nechtěli jsme riskovat žádné vzrušující čekání a čekání a čekání....až se slečna uráčí z lovu vrátit zpátky. K obědu jsme zase grilovali masíčko, loudilky obecné se ve svém umění nešťastného výrazu a hladových psích očí ještě víc zdokonalily a když jsem se nekoukala, tak určitě někomu něco upadlo přímo do psí tlamky:-) Odpoledne jsme vyrazili směr Sušice a výstup na Svatobor s rozhlednou - bohužel jsme podcenili přípravu a až v půlce cesty do Sušice mi došlo, že jaksi nemáme vodítka....No ale zvládli jsme to i bez nich, zvolili jsme cestu mimo značenou turistickou trasu a šlo to. Hned na začátku na louce Niki vyhnala tři krásné koroptve a kupodivu se pak nechala i přivolat. Výstup byl celkem náročný, opravdu celá cesta tam byla poměrně prudké stoupání, ale nahoře nás čekala odměna - nanuk a krásný výhled:-) Psiska ani moc nelítala, i pro ně byla cesta nahoru asi docela náročná, budoucí matka Maila šla rozvážně až na konci skupinky, no a na začátek se samozřejmě drala Nikitka. Ale celou cestu lesem jsme zvládli bez zdrhnutí, i když pár pokusů bylo, ale naštěstí jsme nenarazili na žádnou zvěř ani na čerstvou stopu, takže se mi jí vždycky podařilo včas uřvat. Cestou dolů nám to šlo o poznání rychleji, i když Mailu jsme radši kousek nesli, aby se nám nepřepínala, mamina jedna. Zpátky v chajdě dostali psíčci každý ňamku za odměnu a když Marián s Evinou a Mailou odjeli, naše holky se rády uložily k odpočinku v chatě. Fotka zase na http://nikiamadla.rajce.net/Svatobor/. Večer pak přijeli Evča s Vráťou a Anie, takže bylo po odpočinku a začalo pořádné maďaří ródeo! Lidská část smečky grilovala, trochu popíjela a povídala, no a psiska řádila.....

Pondělí 11.8.2008
Po raní snídani na terase (lidi snídali, psiska lítala kolem a škodila) jsme se vypravili na výlet na jezero Laka. Dojeli jsme autem do Prášil, přičemž psiska cestovala společně v kufru - no Aňouchovi se to moc nelíbilo, pořád se snažila přelézt dopředu a když viděla, že to nezabírá, tak se aspoň tvářila patřičně týraně a nešťastně - no tak aspoň hned při otevření dveří proskočila ven, abychom jako viděli, že to teda už opravdu nešlo déle vydržet:-) Cesta na jezero Laka vedla kolem potůčku, ve kterém se psíčky ráchali, cestou jsme trhali obrovské borůvky a maliny (nejvíc jich ulovila Madla), postavili jsme mohylku z placáků a rozhlíželi se po krajině. Na jezeře byli zajímavé kachny - Nikitka je chtěla poznat zblízka...a Anie si trochu zaplavala, i když se to asi nesmí, no ale co:-) Celkem to bylo asi dvacet kiláčků, takže už docela slušná procházka - u auta jsme byli rádi, že už nikam dál nemusíme. Za odměnu jsme si dali někteří nanuka, někteří pivo, psíci se spokojeně složili do kufru (i Anie si na chvilku lehla) a jelo se zpátky na chajdu. Psiska sice cestou v autě vypadala straašně unaveně, ale jen jsme vystoupili, tak začalo nové kolo řádění a škodění, no byla legrace se na to koukat. Večer jsme chtěli posedět zas u ohýnku, ale sotva jsme poprvé kousli do grilovaného masíčka, začalo krápat a za chvíli už slušně pršelo. Takže následoval rychlý úprk domů a posezení v chatičce - skončilo to tak, že všichni psi a většina lidí ležela společně na gauči:-) Dokumentace na http://nikiamadla.rajce.net/Jezero_Laka_s_Anie/.

Úterý 12.8.2008
Ráno naštěstí už nepršelo, i když celou noc lilo jako z konve. Posnídali jsme opět na terase a vyrazili směr rozhledna Javorník - naplánovali jsme trochu odpočinkovější trasu, asi 10 km - Madlenka je přeči jen pořád ještě štěndo, tak aby se nám chudinka nestrhla. Cesta to byla opravdu příjemná, krásný les a žádné velké stoupání. Rozhled z Klostrmannovy rozhledny na Javorníku nás nadchnul, vidět bylo až na Temelín. Navíc jsme nahoře potkali přítelského bulteriéra, se kterým si holky zablbly (no máme prostě pořád málo psů:-) Cestou zpátky jsme to vzali lesem po neznačených stezkách, abychom nešli stejnou cestou zpátky, a podařilo se nám to krásně trefit - no organizace dokonalá. Nejvíc energie projevovala pořád Anie, Madlenka se tvářila už trošku unaveně. Po návratu se rozjelo nové kolo psího škodění (něco jako nekonečný příběh očima psího páníčka) a my lidi jsme si opekli zbylé masíčko na ohýnku. Obloha se zase trochu zatahovala, ale tentokrát jsme se stihli najíst venku bez deště. Vráťa s Evčou a Anie pak museli zpátky domů, takže jsme jim smutně zamávali a zůstali sami..... http://nikiamadla.rajce.net/Javornik_s_Anie/. Ale naštěstí ještě volal Petrovo bráška Jarda a večer pro něj Petr jel na vlak, takže nás zase bylo trochu víc:-)

Středa 13.8.2008
Abychom udělali uprostřed týdne taky nějaký odpočinkový den, vyrazili jsme trochu za poznáním historie - na hrad Rabí. Trochu jsem se bála, jestli nás tam pustí se psíky, ale nebyl v tom žádný problém a navíc hned u vchodu jsme narazili na Petrovu známou Stáňu, která tam dělá průvodkyni:-) Psiska byli samozřejmě středem pozornosti všech účastníků prohlídky, ale myslím, že se projevili jako hodné a poslušné psí potvůrky. Nejvíc je samozřejmě zajímaly všechny zastrčené kouty. Do schodů na věž jela Madlenka výtahem (= v Petrovo náruči) a Nikita si je dala nahoru jako trénink fyzičky a dolů jako trénink povelu "za paty", který se nám moc hodí při chůzi v horším terénu. Odpoledne přijeli Petra navštívit nějací kamarádi, tak jsem vzala holky a šli jsme se toulat po loukách nad Annínem. Byla to naprostá nádhera, svítilo sluníčko, vylezli jsme na Mouřenec (kopes se starým kostelem a kostnicí) a pak šli prostě po loukách dál a dál.Nikita si na každé další louce myslela, že tentokrát tam určitě nějaké srnečky budou, ale bylo naštěstí na večerní pastvu ještě brzo, takže se žádné zdrhnutí nekonalo:-)Nakonec jsme sešli dolů k Otavě, kde se holky napily a Nikuša se dokonce vykoupala.

Čtvrtek 14.8.2008
Při plánování tůry jsme hledali nějakou kratší trasu, kterou by s námi byl ochoten jít i Petrův bráška Jarda, a volba nakonec padla na Vydru. Já jsem tam sice už byla mockrát, ale kluci ještě ne. Dojeli jsme autem na Čeňkovu pilu a odtud šli pořád podél Vydry až na Antýgl - samozřejmě se zastávkou na občervstení na Turnerově chatě. Bohužel tam tedy bylo docela hodně turistů, takže jsme museli občas přichytit psíčky na vodítka, ale procházka je to krásná. Pro zpestření jsme se pustili i trochu do svahu kouknout se po houbách - a bylo jich tam docela dost, smaženice z nich byla moooc dobrá. Na Turnerově chatě měla Madlenka největší zážitek z papoušků, které tam mají na terase v kleci - pořád poslouchala, co to je za zvláštní zvuků, kroutila k tomu hlavičkou a strašně se tam k nim chtěla jít podívat. Já jsem se zase těšila, že konečně uvidím Vydrýska, ale zase jen prázdný výběh....Cestou zpátky jsme trošku závodili, kdo bude u poslední závory první, no a kdo myslíte, že vyhrál? No přece holky, protože kluci jsou lenoši:-)

Pátek 15.8. a sobota 16.8.2008
V pátek od rána pršelo, takže jsme místo další tůry zvolili alternativní program a šli na prohlídku hradu Velhrartice. Psiska jsme nechali doma, aby si v klidu odpočinula - no a moc v klidu teda nebyli, Madlenka našla různé věci na zničení - třeba indulonu, tužku na oči apod.  - no prostě ničící komando:-) Odpoledne jel Petr odvézt Jardu domů a já jsem vzala holky do lesa - pořád sice pršelo, ale hodinku jsme to vydržely. Nechala jsem dokonce Niki bez vodítka, na zkoušku, i když tady v lese za chatou ji mám jinak radši připnutou, ale nezklamala mě:-) Holky běhaly po stopičkách, ale pořád v dohledu. Já jsem je tak trochu zkoušela v vždycky jsem změnila potichu směr, aby si mě musely najít - snad se tak učí, že si musí paničku sledovat. V sobotu pořád pršelo, takže psíčci zase odpočívali a my jsme šli do muzea v Sušici, no a odpoledne už jsme zas vyrazili na cestu domů do Plzně. Po příjezdu se holky spokojeně uložily na gauč - no všude dobře, ale na gauči doma nejlíp! Poslední fotky na http://nikiamadla.rajce.net/Rabi/.

Na přelomu července a srpna jsme vyrazili na čtyřdenní čundr - samozřejmě i s hafama! Povídání a fotky najdete v naší sekci Deníček.

1  
2  
 
Stránky dvou psích slečinek, amerického pitbullteriéra Nikity a maďarské ohařky Madlenky, o životě a všelijakých psích lotrovinách