Stránky dvou psích slečinek, aneb pitbul a maďar v akci

O životě a všelijakých psích lotrovinách

Odkazy

Stránky naší výcvikářky Věrky

Věrka má pejsků opravdu dost! Donedávna cvičila se superšikovnou Agátou - mají např. IPO 3 - a teď vychovává nadějného malého maliňáčka Ayra Destemydo. Ayro je pěkný drak, tak jsem zvědavá, jak se jim bude dařit a doufám, že jim budu jednou moct fandit na nějakých velkých závodech!!!!

Barča, Ajax a Clarisa

Další kamarádi ze cvičáku. Ajax je šikula šikovný, hlavně se mu daří pachové práce, a Clarisa je nadaná všestranně, ale ještě je to mládě mladé a na úspěchy zatím čeká.

Naše fotogalerie

Přehled většiny našich fotek na "Rajčeti".

cvičák Křimice

www.zkokrimice.cz - náš cvičák, kde trávíme strašnou spoustu času, takže jsou naši psi asi cvičení, nebo ne?

Server o dogtrekkingu

http://www.klubagility.cz

www.klubagility.cz jsou oficiální stránky Klubu agility ČR, jehož jsme členy.

Prodejna Dalmatho

www.dalmatho.cz  jsou stánky obchodu se zvířecími potřebami, kde už několik let nakupujeme a kde nám vždycky dobře poradí, cokoli objednají a zařídí. Můžu jen doporučit, lepší opravdu neznám!

http://www.bohemia-jewellery.ic.cz

www.bohemia-jewellery.ic.cz - domovské stránky chovatelské stanice BOHEMIA JEWELLERY, kde najdete mimo jiné rodinu naší Nikity.

Psí útulek

Pokud byste chtěli dát domov opuštěnému pejskovi, určitě se na tyhle stránky podívejte.

Obrana

Obrana

Kukátko

Kukátko

Pitbul "Letící ucho"

Pitbul "Letící ucho"

Dogtrekking

Na dokrekkingu mi při prvním seznámení připadalo zvláštní, že pes musí být celou dobu připoután k psovodovi. Potom co mi ale Nikita začala v lese utíkat a vydávala se na vlastní pěst lovit zvěř, to naopak považuji za velkou výhodu....Navíc po vyzkoušení se mi to líbí i z hlediska výcviku, protože pes se musí naučit zase jiným způsobem reagovat na psovoda a naopak, při tahu na postroji si navíc v terénu docela zamaká a zvyšuje si tak fyzickou kondici. Takže dogtrekking se stal naší oblíbenou činností. Naše první oficiální závody byl DT Krajem Oty Pavla 27.9.2008, který jsme absolvovali s Nikitou a Bestinkou - čekali jsme totiž, až Madlenka doroste:-) Teď už směle ťapeme v naší rodinné smečce:-)

Tak je konečně sobota 11. září a my vyrážíme na náš první a jediný letošní dogtrekking – Loganův trek v Zadní Třebani. Ráno se mi z postele teda moc nechce, ale naštěstí Petr je čilejší a dělá svačinku, tak se s holkama ještě chvíli soustředíme pod peřinou. Před sedmou hodinou si vyzvedáváme posilu našeho týmu – borderku Melody Foxy Foy, jinak Medinku – a frčíme směr Beroun a Zadní Třebaň. Před cílem lehce bloudíme a lehce se s Petrem kvůli tomu škorpíme, no prostě naše klasikaJ Ale nakonec jsme v kempu Ostrov, rychle vypouštíme psy, nasazujeme výstroj a výzbroj a po prezenci hned vyrážíme na trasu. Já svým tempem a Petr také svým, takže mu za chvíli utíkám. Nikita je natěšená a táhne jako kobylka, závodní atmosféru má moc ráda. Majda se tak lajdá vedle ní a diví se, kdykoli se jí vodítko natáhne. Trochu mlha, ale sluníčko se snaží a vypadá to na krásný den. Pár kilásků po startu narážíme na myslivce, kteří evidentně nahání divočáky – někteří na mě koukají jak na blázna, co to s tím krásným lovečáckým pejskem vyvádím za blbinyJ Petrovi jsem neutekla na dlouho, protože se mi hned podaří trochu bloudit a vracet se, nebýt Petra, který mi volá a naviguje mě, tak bych to snad nenašla…….Petr se ale evidentně zlobí, že jsem mu frnkla a nechce se mnou komunikovat, tak zase nasazujeme své tempo a frčíme s holkama dál. První kontrola, druhá, kilometry a kilometry,Mořina, Velká Amerika, Malá Amerika.…..Po dvaceti kilácích mě už docela bolí nožičky, hlavně je mám nějak otlačené v botech – to asi ten běh, jak jsem chtěla dohnat bloudící zpoždění. A to nás čeká ještě třicet dalších kilometrů? No holky, který blbec tohle asi vymyslel!!! (kdo asi, žeJ) Nikita krásně táhne, je to holčička pracovitá. Majda teda ne, tváří se otráveně, že musí jít celý den na vodítku a do tahu jde tak spíš omylem a to ještě jedině směrem domů z kopce. A další kilometry, Svatý Jan pod skalou a kontrolák až úplně nahoře na kopci, Karlova Studna, Srbsko, Koda, Korno a poslední kontrolní bod. Ještě nám chybí asi 10 kilometrů, to už je skoro brnkačkaLJ Ťapeme a ťapeme, kilometry ubíhají a Zadní Třebáň už je skoro na dohled, za kopečkem. Z kopce už nějakou dobu holky nepouštím do tahu a dávám si je k noze, protože otlačené nožky v botech mi protestují. Do kopce bych tah naopak uvítala, ale to už se mojí lanovce Nikitě moc táhnout nechce, hlavně ne na sluníčku nebo po tvrdém asfaltu. Konečně, tyhle domky, to už musí být Třebáň! Hele, nádraží, už jen podejít koleje a chybí nám maximálně 500 metrů! Holky, kde je páníček, hledejte – spřežení cítí, že už jsme skoro v cíli a táhnou mě jako o závodJ Hurá, přecházíme lávku a jsem konečně zas zpátky v kempu Ostrov, za sebou máme 49,2 kilometrů. Petr s Medinkou na nás čekají a radostně nás vítají – Medinka začala v průběhu cesty kulhat, tak si to zkrátili a tím se diskvalifikovali, ale vůbec jim to nevadí a jsou se svým výkonem spokojení. Já jsem přímo nadšená, hlásím se v cíli a sním o točené limonádě, a jak si konečně zuju botky. Holky se uložily v autě a v mžiku spí jako neviňátka, my s Petrem si dáváme výbornou Kofolu a jdem se zeptat, jak jsem vlastně dopadla. Hurá, hurá, hurá, druhé místo! Ani se mi tomu nechce věřit, vždyť mi to trvalo tak dlouho (9hodin) a trochu jsem bloudila. Ale je to tak, dostávám krásný pohár a diplom a přiznávám, jsem pyšná jako páv! Ještě chvíli povídáme s pořadateli a pak už frrrr domů a do postýlky. Byl to opravdu náročný den, ale krásný – i když nohy mě teda bolí jako čert. A co teprve o den později…..au, au, auJ

Jaro se blíží, čas dogtrekkingů je zase zpátky! A co plánujeme tenhle rok? Přihlášení jsme na Krušnohorce v České středohoří v dubnu, Kudy tudy s Polobuly v červnu, a Loganův trek v září, pak každopádně chceme jít Stezou vlka v sprnu - to je jediný dogtrek s povinným bivakem, takže tam chceme poprvé zkusit long. No a pak se mi ještě líbí Bludná psice v Jizerkách v září. Máme teda zas na co trénovat!
No tak takové byly plány, ale realita jiná......Na Krušnohorce jsme měli kotcový kašel, Kudy tudy s Polobuly zrušili pořadatelé, protože nedostali potřebná povolení a Stezkou vlka jsem vzdala, když jsem si přečetla, že 30% trasy je po asfaltu (Nikita snáší asfaltový povrch dost těžko a já taky radši lesní cestičky....). Takže nakonec jediný náš dogtrek v letošním roce byl Loganův trek - ale zato o to povedenější (viz výše:-)).

Tuhle sobotu jsme si tedy opravdu užili! Společně s Anienkovci, Amy, Agátou a Aishou, jsme se zúčastnili Bludného psa - takového malého dogtrekkového závodu v Prachovských skalách. Fotky na http://nikiamadla.rajce.net/Bludny_pes/ , od Báry na http://barkly.rajce.net/Prachovske_psi_bloudeni_14.11.2009/.

Vyráželi jsme brzy ráno, všichni se cestou posbírali a pak frčeli společně směr Jičín, resp. Horní Lochov a chata Pod Svinicí. Na místě nás už čekala Julča s Aishou a Jardou, kteří přijeli už v pátek (a trochu se na nás zlobili, že nezústaneme do neděle...). Vypustili jsme všechnu zvěř z auta, nasnídali se a šli na přejímku. Před startem jsme dostali od organizátorů instrukce, co a jak, těsně před startem pak mapy se zakreslenými kontrolními body a mohlo se vyrazit. Cesta totiž nebyla předem určená, každý tým - my jsem startovali jako Bojovní Madaři - si trasu určoval sám, tak aby v časovém limitu 5 hodin posbíral co nejvíce bodů. Na startu jsme trochu přemýšleli, kudy to bude nejlepší, což lehce stresovalo Nikitku, která měla asi pocit, že nám ostatní utečou, protože se opírala do postroje a kníkala - asi říkala "Tak dělejte!!!". Konečně jsme tedy opravdu vyrazili a ťapali a ťapali, hledali kontrolní body, šlapali do schodů a zase ze schodů, rozmýšleli kudy dál, co ještě stihneme, no a pak už jsem byli zase v cíli:-)) Největším překvapením byly pro nás pohyblivé kontrolní body - vždycky byl stanoven čas, kdy tam kontrola bude a bylo to za hodně bodů, jenže v tom byl chyták - body bychom dostali, až kdybychom se stihli do půl hodiny vrátit zpátky na start - to bychom sice stihli, ale fakt se to nevyplatilo......Pak byly některé kontroly vybavené sladkostmi pro prvních sedm - našli jsme dvě - a za to byly taky body navíc. Celkově se nám to strašně líbilo, sluníčko svítilo, krajina nádherná, psi spokojení...........Na vítězství jsem rozhodně neaspirovali, ale i zúčastnit se bylo fajn a příště určitě zase jedeme! Cestou domů mi to v autě nějak chvílem všechno spalo - psi i lidi:-)) Pobloudili jsme si báječně a moc se těšíme na příště!

27. září jsme se zúčastnili dogtrekkingu Krajem Oty Pavla – už podruhé. Moc jsme se všichni těšili, protože minulý rok to byl náš první dogtrek vůbec, a opravdu vydařený. I psiska vstávala ráno celá natěšená, prostě jsou to rozené závodnice a těšily se na trasu. Cestou na místo jsme maličko bloudili (jako skoro vždycky), ale nakonec jsme dorazili natolik včas, abychom si dali s Julčou (Aisha), Jarou (Julča:-)) a Bárou (Amy a Agáta) snídani. Po pravdě už jsem se nemohla dočkat startu a psi na tom byli podobně – když jsme konečně odstartovali, nasadila jsem své pohybové tempo (podle některých skoro lehký běh), Nikitka se opřela do postroje a šlo se. Petr s Madlenkou se drželi statečně za námi, Marlena dokonce hezky táhla – hlavně když měla pocit, že se jim nějak moc vzdalujeme a když se Petr rozběhl. Šlapalo se nám krásně, za chvíli se oteplilo a hřálo sluníčko, nikdo mi nenadával, že jdu moc rychle, prostě paráda. Petr se pak přiznal, že mě chvílemi trochu proklínal, ale držel se statečně – teda spíš mi periodicky nechával náskok a zase mě dobíhal. Předešli jsme spoustu lidí a nikdo nepředběhl nás:-)) Někde zhruba v polovině cesty byla občerstvovací stanice, kde si Petr dal pivko, psiska se pořádně napila a já se posilnila corny tyčkou, ale úplně mě svrběly nohy, jak se mi chtělo jít dál. Petr si sice pochvaloval, jak mu pivo bodlo – no ale za pár kiláků už mu to tak asi nepřišlo. Hlavně se na nás nalepila nějaká holčina a protože já jsem nehodlala dopustit, aby mě někdo předešel (nejsem normální, já vím.....), tak jsem trochu přidala a nakonec se Petrovi ztratila. Na 28. kilometru, kde byl poslední kontrolák,  mi připadalo, že těch 12 do konce už bude brnkačka – no ale ani ne. Bylo tam ještě několik řádných kopců a musím upřímně přiznat, že mi dávaly zabrat. Nebýt Nikity, která pracovala opravdu jako ďas, tak nevím nevím. Když jsme vyšláply poslední kopec, čekal na nás už jen sestup zpátky do základního tábora – a i ten mi připadal už nekonečný. Navíc jsem neměla pití, protože to nesl Petr – no moje chyba – Nikita naštěstí pila dost z řeky a potůčků. Do cíle jsme dorazily po cca 6,5 hodinách a byla jsem teda fakt ráda, že jsem ráda! Každopádně, naše tempo a vůle se vyplatily a vyťapaly jsme si s Nikitou krásné druhé místo v kategirii žen!!!! No a Petr se taky pochlapil a i když dorazili s Madlou půl hodinky po nás, byli na třetím místě v mužích! Takže rodina slavila velké úspěchy a jsem na to náležitě pyšní – já teda hlavně na Nikitku, protože to byla hlavně její zásluha (hnala mě jak nadmutou kozu:-)). Bohužel jsme museli hned večer zpátky do Plzně, takže jsme si neužili vyhlášení výsledků, ale naše ceny nám převzala hodná Julča a teď na nás ještě pořád čekají v Rokycanech u Vráti a Eviny. Julča s Aishou a Jardou dorazili až dlouho po nás, ale byli spokojení, že to mají za sebou – to všichni, být v cíli je fakt skvělý pocit a úleva. Bára s Amy a Agátou šla jen neoficiálně a trasu si zkrátila, ale líbilo se jí to i tak. Musím říct, že trasa byla tenhle rok fakt skvělá, skoro pořád přírodou, minimum silnic a pořadatelé nebyli líní natrasovat i mimo turistické značení – prostě super! No a počasí opět jak malované........Musím se ale přiznat, že takhle mě nohy ještě nikdy nebolely! Sice jsme už ušli i víc kilometrů, 40 je v podstatě pohoda, ale tak moc jsem chtěla být na „bednách“, že jsem dřela fakt celou cestu a bylo to teda znát! Třeba sednout si na záchod nebo sejít ze schodů – no au:-))

Náš druhý dogtrekking jsme podnikli v sobotu 18. dubna - zúčastnili jsme se Krušnohorského dogtrekkingu a dokonce jsme k tomu přemluvili i Vráťu a Evinu, takže nakonec jsme šli ve čtyřech lidech a čtyřech psech - i s Bestinkou, kterou jsem vedla já a Vráťa si půjčil mojí Nikitu. Vzhledem k tomu, že celý pátek lilo doslova jak z konve, vypadalo to, že si vyzkoušíme trochu extrémní podmínky. Ale naštěstí když jsem v sobotu ráno dorazili na start do Kyselky, nepršelo a všechno vypadalo optimisticky. Pak se sice zas rozkapalo, ale nebylo to nic hrozného a za chvíli (za hodinku, dvě:-)) to přešlo. Na startu nás čekalo překvápko - trasa byla 47 kilometrů a my čekali cca 40 - no tak to holt bylo cca 50, co se dalo dělat.......Šlo se nám docela dobře, krajina kolem byla nádherná, jen jsme docela dlouhé úseky šli po silnici, ale to se nedá nic dělat. Počasí bylo nakonec úplně ideální, psům nebylo horko a dobře se jim šlapalo. Znovu se rozpršelo až tak 15 kilometrů před cílem, takže jsme dorazli mokří jak myšky, ale to už se dalo přežít. Kromě Bestinky všichni psi krásně táhli, Bestina se rozmakala až tak po dvaceti kilometrech:-)) No a pak ji to zas přešlo a táhle jedině, když Petr s Madlenkou běžel před námi. A to doslova, ke konci jsme už opravdu střídali chůzi a běh, bylo to tak nějak příjemnější, prostě už jsme chtěli být v cíli. Cestou byly různé veselé úseky, proběhlo párkrát hledání další značky, taky cesta přes pastvinu s krávama byla fajn, no a sem tam spadané stromy.....prostě žůžo dobrodrůžo! Čas jsme měli asi 9 hodin 15 minut, Vráťa s Evinou, kterým jsme asi tak 15 km před cílem trochu utekli, dorazili asi hodinku po nás. Poslední dva kilometry jsem Bestinku už musela trochu přemlouvat, slibovala jsem jí, že tam budeme dřív než Nikita:-)) Nikitce se prý moc nelíbil ten cílový deštíček a možná se trochu divila, kam jsme jí zmizeli. V cíli nás pak vítala, jako kdyby nás neviděla nejméně týden. No byla to úleva, sedět v hospodě, jíst gulášovou polívku a vědět, že jsem to dokázali! Psi byli hrozně šikovní, lidi samozřejmě taky, výkon jsme podali docela pěkný (pár lidí jsme předbíhali...). Prostě super pocit, už se těšíme na příště! Tentokrát stíhal Petr už i fotit - celkově byl nějaký nadšený, poslední kilometr mě fakt nutil běžět - podívat se můžete na http://nikiamadla.rajce.net/Krusnohorsky_2009.

Ano, opravdu k tomu došlo a my jsme se zúčastnili našeho prvního dogtrekkingu! Přihlásili jsme se na tzv. turistickou variantu, která měla přesně 44,4 km - ten skutečný trek měl asi 100 km, což by na nás bylo opravdu moc......Závod se šel v sobotu 27. září z kempu Machův mlýn. Já jsem startovala s Bestinkou a Petr s Nikitkou, Madlenku jsem dali na hlídání Vráťovi a Evině (Anie z Kulivé Hory). Na místo jsme dorazili někdy po sedmé hodině - šešli jsme se tam s Julčou a Ajshou a Bárou s Agátou a Amy - taková zrzavá skupinka se nedala přehlédnout! Po prohlídce očkováků jsme se pomalu přesunuli ke startu - vyráželo se postupně, každý dostal na cestu kus výborné buchty (byla totiž vyhlášená soutěž o nejlepší moučník!). Náš startovní čas byl 8:19. Hned na začátku trasy nás nemile překvapila soustava brodů přes potok - trochu nás to zmátlo, někteří si namočili botky a navíc nám utekli Bestina i Nikita do lesa....Nechtěli jsme se totiž nechat protáhnout brodem, tak jsme je pustili na chvíli z vodítek - no a pak na ně asi 10 minut naštvaně čekali......No naštěstí se vrátili bez úhony a my trochu vztekle pokračovali dál. Cesta vedla krásnou krajinou, kterou trochu známe už z letního čundru, svítilo sluníčko, začalo se oteplovat, no krása! Když jsme došli do Zvýkovce a měli za sebou prvních 10 km, byl to skvělý pocit! Za Zvýkovcem jsme se trhli od našich zrzeček (které pak chudinky trochu bloudily lesem....) a nasadili jsme malinkou závodnější tempo - abychom dohnali ztráty ze zmateného začátku:-) Cestou na Skryjské jezírko se mi podařilo spadnout při prodění do potoka, narazit si koleno a dost se zmáčet - no nadávala jsem strašně, ale za chvíli to uschlo a mě vztek přešel:-) Přesně polovina cesty byla ve Skryjích a nám se zdálo, že máme spoustu sil. Takže jsme dali jen rychlé pivko a limču a ťapkali dál. Psi šli krásně, Nikita táhla na postroji skvěle, skutečný pracovní pes! Bestinka sice netáhla, ale šla dobře. Krize na nás přišla někde kolem 30. kilometru - cesta vedla mimo turistické značení - zoraným polem (naštěstí bylo sucho, za deště bychom tam snad ani neprošli....). To nás dost vyčerpalo, navíc Bestince se přestalo chtíti jít a radši lovila kolem cesty myši - což se mi ani trochu nelíbilo:-) Ale i tenhle úsek jsme překonali a z posledního kontrolního stanoviště nám chybělo do cíle asi 6 kilometrů. Pak nás napadlo vyměnit si psy - Petra totiž bolel kontník a koleno a Nikity tah mu nedělal dobře. No a zjistili jsme, že je to tak lepší - Bestinka mě viděla před sebou, takže se rozešla a chvílema i trochu táhla, no a Nikita tak táhle pěkně, tu to evidentně bavilo. Posledních pár kilometrů už Petra kotník a koleno boleli dost, takže trochu sakroval, ale zvládli jsme to a radostně došlo do cíle (před cílem jsem si zase vyměnili psíčky zpátky - ale psst!:-)) Náš čas byl 9 hodin 10 minut! Dostali jsme každý diplom a sklenici na památku, no krása. Ale nekrásnější pocit byl, že jsme to zvládli a navíc v docela dobrém čase. No taky jsem nás popoháněla a skoro jsme neodpočívali! Bestinka si ráda lehla do auta a bylo vidět, že už toho má dost, ale Nikita ještě chvíli pobíhala okolo a čenichala - no asi jediná z nás by dala těch 100 bez problémů:-) Na odjezdu jsme ještě potkali Julču s Bárou - chudinky si to prodloužily asi o 5 km, jak někde bloudily.....Jejich zážitky si můžete přečíst na www.lasiczka.cz a na http://www.amy-agata.websnadno.cz, no a na pár našich fotek koukněte na http://nikiamadla.rajce.net/Krajem_Oty_Pavla_2008. Byl to skvělý zážitek a příště do toho jdeme zas!

Z Machova mlýna jsme jeli rovnou do Tetína, kde mají chatu Vráťa s Evinou, kteří hlídali naši Madlenku. Poskytli nám naprosto dokonalý pozávodní servis - teplá sprcha, večeře, nějaký ten alkohol, no a ráno k snídani úžasný perník! Pokecali jsme a snažili se je nalákat na příští trek s námi - uvidíme:-) V neděli dopoledne jsme vzali pejsky na procházku - Nikita s Bestinkou se tvářily, jako že už dlouho nikde nebyly:-) Krajina kolem je nádherná, navíc se všechno začalo podzimně vybarvovat, zase svítilo sluníčko, no romantika hadr:-) Cestou si holky vyhnaly zajíčka, takže se proběhly opravdu dostatečně, Bestinka se pak trochu ploužila zpátky. Byl to krásný víkend, Vráťo a Evino - děkujeme, postarali jste se o nás opravdu luxusně!

 
Stránky dvou psích slečinek, amerického pitbullteriéra Nikity a maďarské ohařky Madlenky, o životě a všelijakých psích lotrovinách