Stránky dvou psích slečinek, aneb pitbul a maďar v akci

O životě a všelijakých psích lotrovinách

Odkazy

Stránky naší výcvikářky Věrky

Věrka má pejsků opravdu dost! Donedávna cvičila se superšikovnou Agátou - mají např. IPO 3 - a teď vychovává nadějného malého maliňáčka Ayra Destemydo. Ayro je pěkný drak, tak jsem zvědavá, jak se jim bude dařit a doufám, že jim budu jednou moct fandit na nějakých velkých závodech!!!!

Barča, Ajax a Clarisa

Další kamarádi ze cvičáku. Ajax je šikula šikovný, hlavně se mu daří pachové práce, a Clarisa je nadaná všestranně, ale ještě je to mládě mladé a na úspěchy zatím čeká.

Naše fotogalerie

Přehled většiny našich fotek na "Rajčeti".

cvičák Křimice

www.zkokrimice.cz - náš cvičák, kde trávíme strašnou spoustu času, takže jsou naši psi asi cvičení, nebo ne?

Server o dogtrekkingu

http://www.klubagility.cz

www.klubagility.cz jsou oficiální stránky Klubu agility ČR, jehož jsme členy.

Prodejna Dalmatho

www.dalmatho.cz  jsou stánky obchodu se zvířecími potřebami, kde už několik let nakupujeme a kde nám vždycky dobře poradí, cokoli objednají a zařídí. Můžu jen doporučit, lepší opravdu neznám!

http://www.bohemia-jewellery.ic.cz

www.bohemia-jewellery.ic.cz - domovské stránky chovatelské stanice BOHEMIA JEWELLERY, kde najdete mimo jiné rodinu naší Nikity.

Psí útulek

Pokud byste chtěli dát domov opuštěnému pejskovi, určitě se na tyhle stránky podívejte.

Obrana

Obrana

Kukátko

Kukátko

Pitbul "Letící ucho"

Pitbul "Letící ucho"

Deníček - Psí kusy

Protože se našim pejsáčkům občas podaří opravdu pěkné kousky, o které je škoda se nepodělit, a taky protože Madlenka roste jako z vody a vůbec máme potřebu dělit se o své každodenní zážitky, začali jsme psát tenhle deníček....

Madlenka se nám postupně hojí, pořád má sice u pravého ramene otevřené místo, ale už je to jen malinkaté a každým dnem se to změnšuje. Na to, jak obrovská to byla díra, je to už brnkačka! Bohužel ale musí mít doma pořád ještě ochranný límec (kdybyste slyšeli, jak hlasitě v tom pleská ušima!!!) a hlavně na zadní noze botičku, protože má tendenci si to škrábat. Neumíte si představit, co s tou botičkou předvádí za divadýlko! Ta nožička, chudinka, je totiž naprosto nepožitelná, s botičkou se na ní nedá šlapat, takže zrzka skáče o třech - trochu jako zajíc:-) Zkoušeli jsme jí to dát na obě zadní packy, aby pochopila, že se s tím dá chodit, ale to taky nezabralo - pokoušela se pak chodit jen po předních......Říkáme jí teď doma Třínožka:-) Ale už aby to měla úplně zahojené, protože je to pro ni trochu stresující, mít kromě procházek celou dobu na sobě límec a botičku......
Přelom dubna a května jsme strávili v Pohorsku na Šumavě na takové malé dovolené - s dětmi a psy:-) Na chatičce, která patří rodině mé kamarádky Evičky, jsme se měli báječně, chodili jsme na procházky s kočárky a tak vůbec si užívali. Doprovod nám dělala většinou jen Nikitka, protože Madlenka má nařízený klid, aby vyléčila svá zranění. Bylo jí to dost líto, třetí týden už nesmí na procházky, takže jsem ji dvakrát na kratší výlet vzala - ale naší doktorce to neříkejte:-) Ten sníh na fotce je opravdový - trochu nás překvapil a nakonec nám zabránil v naplánované trase, protože s kočárkem to přes něj moc dobře nešlo.......Ale jinak nám svítilo sluníčko a teploty byly skoro letní, takže Nikita vymetla každou vodu, kterou jsme potkali. Vymetla i lecos jiného, takže si občas odnášela na kožíšku voňavosti - ještěže spí na pelíšku a ne v mé posteli! Měli jsme příležitost si pocvičit i odvolání od zvěře, hned u chaty na nás jednou ráno čekal zajíček a odpoledne kousek dál na louce srnečky, ale Nikita poslechla na první zavolání a udělala mi tak velikou radost!
Tak jsem si myslela, že touhle dobou bude už Majda krásně srostlá, vyndáme stehy a bude pohoda. No, kdyby to bylo tak jednoduché! Asi dva dny po napadení se jí objevil otok na přední pacce, kolem ramene, který se pořád zhoršoval, otékala jí z toho celá noha. Na veterině jsi prohlíželo několik doktorů, dali nám na to nějaké prášky a mastičku, aby otok povolil. Bohužel se to spíš zhoršovalo a v sobotu jí otok praskl - díky bohuhu že tak! Naše doktorka Katka pak zjistila, že ten otok způsobil útlak podkožního tuku, který znekrotizoval a od toho samozřejmě začala odumírat i okolní tkáň. Takže ji v sobotu musela znovu uspat, vystříkat jí obrovský kus kůže a podkoží a znovu zašít. Bohužel je to v ohybu přední packy, takže jí to tam táhne (i když se chodí fakt jen vyčůrat) a moc dobře se to nehojí. Stehy se otevírají, musíme to proplachovat, takže ji pořád operuju a tím samozřejmě dost stresuju. Prášků jí jako stará ženská, no fakt zábava. Do toho pořád na kontroly, Petr pracuje a jezdí domů jen občas, no řeknu Vám, s malým miminkem fakt paráda! Ale zase je Peťulka odmalička zvyklý na prostředí na veterinární klinice, protože všechno absolvuje s námi, tak třeba z něj bude veterinář:-)
Tak si představte, že máme už zase pokousnou Madlenku! Míň konfliktního pejska si těžko umím představit a přitom pořád přitahuje problémy....V neděli jsme se vypravovali od mých rodičů na cvičák, já, Petříček a holky, no a před nastoupením do auta se na nás vrhla sousedovic feny (kterou venčila ještě další sousedka, takže ani ne majitel, bez vodítka!!!) a Majdu dost ošklivě potrhala. Vzala nás s rozběhem přes celou ulici a evidentně šla po Nikitě, ale tu jsem chytila a jak jsem stála nad ní a ječela, nedovolila si proti mě jít, takže se vrhla na Majdu. No docela hnus, co Vám budu povídat, je to totiž zhruba čtyřicetikolový chesopeek bay retrívr, takže pěkná převaha proti dvacetikilové Madlence, která se navíc fakt nepere. Byla to moc pěkná situace, můj táta v ruce autosedačku s dítětem, já chytala Nikitu, máma za plotem s mojí neteří, no fakt bezmoc! Majda má na třech místech natržený bok, naštěstí jen povrchově, i když jí tam chybělo několik centimetrů kůžu. Takže jsem zašité, s dreny, muselo se to dělat v narkóze, no paráda. Navíc má límec, aby si to nelízala, takže je dost něšťastná. První dva dny se klepala, jak byla vyšokovaná, ale už je to lepší. Snad se s tím vyrovná bez velkých následků, ale bát se velkých psů už asi bude.....
Nádherný slunečný víkend jsme si všichni užívali u rodičů na zahradě, Petříček v kočárku a holky hrátkami na trávě, štěkáním na soudedy a jejich psy a válením se na sluníčku. Bohužel ale nebylo tak teplo, jak se zdálo a Nikitka odnesla ležení za zemi pěkným nastydnutím - teda doufáme, že je to jen nastydnutí. V úterý začala být apatická a viditelně ne ve své kůži a na procházce jí začala odkapávat moč. Takže jsme letěli na veterinu, no a podle malého nálezu v moči to vypadá skutečně na prochladnutí. Dostala antibiotika a něco na bolest a večer už byla o tisíc procent lepší, dokonce provokovala Majdu ke hře. Prášky máme na 10 dnů, nařízený klid a doufáme, že to nebude nic horšího (třeba inkontinence po kastraci.....). Prostě jaro nás trochu zradilo, nebo spíš jsem trubka, že jsem je nechala ležet venku. Jenže to bych je byla musela zavírat dovnitř, protože holky zásadně neleží na pelíšku, který jim venku připravím, ale třeba těsně vedle:-)
Od narození našeho synátora venčím pejsky v doprovodu kočárku Nevypadají, že by jim to nějak vadilo, protože máme naštěstí blízko do lesa, kde jsou i široké a dobře sjízdné cestičky. V sobotu jsme byli na návštěvě u rodičů ve Lhotě a vyrazili jsme na společnou celorodinnou procházku i s Bestinkou, v neděli se na nás přijely a přišly podívat holky zrzavky - Agáta, Amy, Diana a Ashley. Bohužel chyběla Anie, protože její panička má angínu - Majdě Anie moc chybí, protože je to přeci jen nejlepší kámočka, tak snad se brzy uvidíme

Máme obrovskou a nádhernou novinku! Už nejsme tak úplně Holkyzměsta - 21. února se nám totiž narodil syn Petříček, takže teď už jsme regulérně holky a kluci. Peťásek je zlatíčko a holky se postupně sžívají s novým přírůstkem - chtěly by ho samozřejmě důkladně očichávat a nejlépe olízat, ale to jim zatím fakt nedovolujeme. Při každém jeho zvuku hned přiběhnou a zajímají se, co se děje. Nejvíc je asi štve, že nevidí do jeho postýlky! Dneska jsem byli i na první procházce já s kočárkem a s holkama a docela jsme budili na sídlišti pozdvižení.

No, moje kynologické plány jsou samozřejmě momentálně trochu odsunuty, ale nebojte se, pejsky nezanedbáváme, Petr se jim věnuje místo mě a jak se dneska ukázalo, tak doprovod u kočárku taky zvládáme, takže postupně začneme chodit na dlouhé kočárkové procházky.

Mějte se všichni krásně, my se máme naprosto báječně!

V sobotu 11. února jsme byli po dlouhé době na skutečně maďaří procházce! Přijela za námi na návštěvu Bára s Amy a Agátou, Erika s Di, a přidala se i Katka s Ashley a Bára s Ronym. Když jsme v tomto složení (6 maďarů a 1 pitbul) vyrazili, budili jsme docela pozornost - řekla bych, že se lidi skoro zastavovali a zírali na nás. Procházka byla parádní, moc jsme si to užili! Nejvíc dováděli mlaďoši Ashley a Rony, postupně se k nim občas připojovala i Majda a Amy, no a ostatní dospělkyně se tvářily důležitě:-) Matka Agáta se snažila o důraznou výchovu své dcery Ashley a jejího kamaráda, asi se jí zdáli moc rozdovádění Doufáme, že si zrzavou procházku zase brzy zopakujeme!!!

Před koncem roku jsme se přestěhovali do většího bytu na druhý konec Plzně a máme teď kromě spousty místa taky daleko blíž do lesů a k rybníkům, takže si procházky moooc užíváme. S přestěhováním začal pro holky trochu nový režim, nesmí teď do postele ani na gauč, což pro ně bylo zezačátku krušné, ale už si zvykly a nová pravidla bez problémů respektují. Holky mají dvě boudičky, takže vlastně každá jednu, ale soustavně se předhánějí v zalehnutí té menší, protože je v ní měkčí pelíšek. Někdy je to docela legrace a obzvlášť Majda je pěkně drzá a někdy si na Nikitku prostě lehne a donutí ji tam vzdát se své pozice. Prostě pořád je to otravný mladší sourozenec, skoro ukázkový případ!

Naše přestěhování nám přihrálo neuvěřitelné náhody. Kousíček od nás bydlí další maďarka, mlaďoučká Ashley od Babí skály, odchov naší kamarádky Báry a její Agáty z Královské vinice. Už jsme byli i na společné procházce, ještě i s dalším mladým maďárkem Ronym. Asi největší legrace je, že přímo vedle nás na stejném patře bydlí Světlana, která chodí s námi na cvičák a je to maminka mé kamarádky Lenky - takže tady tvoříme takovou psíkařskou kliku - celkem 4 psi na jedno patro, to už je docela pěkné, ne?

V sobotu 26. listopadu jsem se s Nikitou zúčastnila klubového závodu n nás na cvičáku, v kategorii ZVV1. Celkem jsme v naší kategorii soutěžili 3, takže pohár jsme měly od počátku jasný - a také to tak dopadlo, obsadily jsme 3. místo. Zavinila nám to především stopa, kde si Niki vyčuchala jen 55 bodů (ze sta...) - trochu mě to mrzelo, protože poslední dobou má stopy v tréninku fakt pěkné. No, ale nedá se svítit, prostě to nešlo, tak to nešlo. Zato poslušnost a obrana rozhodně nebyla ostudou, spíš naopak jsem byla na nás docela hrdá! Na poslušnosti jsme dostaly 85 bodů, což sice není žádný zázrak, ale byla to pěkná práce, Niki cvičila s obvyklým zájmem a jediné, co se nám opravdu nepodařilo, byl aport. Ostatní bodové ztráty byly dané nepřesnostmi - Nikitka mě trochu předchází, chodí šikmo a i polohy zaujímá šikmo. Na obraně to pak byl opravdu hezký výkon, dostaly jsme 87 bodů a to Nikita neoběhla plenty (což zatím nemáme upevněné, a znamenalo to ztrátu 5 bodů). Zákusy byly pevné, ovladatelnost slušná, prostě na koukání docela hezká práce. Taky nás naše výcvikářka Věrka pochválila, i když jsme nebyly nejlepší, tak jsme si rozhodně ostudu neuřízly.

1  
2  
3  
..  
10  
..  
17  
 
Stránky dvou psích slečinek, amerického pitbullteriéra Nikity a maďarské ohařky Madlenky, o životě a všelijakých psích lotrovinách